„Miluji papeže“

Ulice v Americe zaplavila trička s nápisy „Miluji papeže“. Zkuste si to představit: obléci si tričko s nápisem „Miluji papeže“ a  vyrazit mezi lidi….? Už jsem viděl různé  výkřiky na tričkách jako: Pivo dělá hezká těla! Různé dvojsmyslné narážky na sex, podobizny Lenina a dalších revolucionářů…

Trička se samozřejmě objevila na ulicích z jednoho důvodu a to, že Papež Benedikt XVI. navštívil Spojené státy.

Ještě před odletem všichni novináři řešili pedofilní kněze v Americe a mlčení kléru na tento skandál. Myslím, že v této věci se papež zachoval jako chlap čelem a překvapil mnoho lidí. Už na palubě letadla řekl papež:“ Naše vina, naše veliká vina. Je to veliké utrpení pro církev, i pro mě osobně, že se něco podobného může stát. Když čtu příběhy obětí, těžko chápu, jak kněží mohou zradit své poslání…Je důležité mít dobré kněze než hodně kněží.“ Myslím si, že papež myslel tato slova velmi upřímně a nakonec se i setkal se třemi oběťmi. Podle komentářů to nebyla jen formální schůzka.

Papež mimo jiné navštívil v New Yorku OSN a  synagogu. Slyšel jsem v rádiu rozhovor s našim velvyslancem v OSN a ten byl velice dojat z této návštěvy. Já bych radši zdůraznil papežovu návštěvu v synagoze. Už jsme si docela zvykli, že papež občas zajde do synagogy. Ale určitě hodně lidí si říká, to je gól, člověk , který byl v mládí v nacistické organizaci Hitlerjugend (o této své kapitole života také mluvil s mládeží při své návštěvě v Americe) se najednou takhle předvádí. Nepředvádí se, čtu od něho teď knihu Ježíš Nazaretský, kterou psal 40 let a kde velmi často cituje knihu „Rabi, hovoří s Ježíšem“. Zde autor Joseph Ratzinger  jasně píše, že Izraelský národ je světlo národů a velmi s úctou mluví o tomto vyvoleném národě.

Američané papeže velmi hezky přivítali a myslím, že i papež se cítil v Americe velmi dobře a všude rozdával radost a pokoj. Díval jsem se na sestřih této návštěvy. Docela legrační byl záběr jak Bush hostí papeže v Bílém domě, hraje jim nějaká „hradní muzika“ papež se usmívá a vedle něho spokojený Bush, který do noty hudby si nevázaně klepe botou do rytmu. Bush, který nebyl vždy ten vzorný synáček, tu sedí a je spokojený jako dětcko. Trošku to připomíná, návrat ztraceného syna. Člověka napadne, že pokud by se ty dva sešli třeba před třemi lety, možná i nějaké věci by se udály jinak. Kdo ví?